Hlavní výhody:
- Vždy nejnižší cena
- Dostupné ve všech zařízeních
- Pohodlné čtení
KRESBA LELA GEISLEROVÁ
Inkoustově tmavou nocí projel děsivý oranžový záblesk. Zem i moře se začaly třást. Stovky tisíc lidských hrdel vydaly užaslý sten. Bylo 7. prosince 1972 a za hromového rachotu se z floridského mysu Canaveral právě odlepila stometrová bílá stéla Apolla 17, aby na lunární povrch dopravila –na nějaký ten rok poslední –dvojici pozemšťanů. Ve čtvrtek bude těch let ovšem už pětačtyřicet. A stále se tak daleko nikdo další ještě ani nechystá. Měl by ale vůbec?
Uplynulo už příliš mnoho let, a stále zůstávám posledním mužem, který se procházel po Měsíci,“ posteskl si před dlouhými sedmnácti roky ve svých pamětech Eugene Cernan. Když letos v lednu umíral, exkluzivní přídomek mu k jeho lítosti stále patřil. Byl přitom bytostně přesvědčen, že otisknout další stopy v lunárním prachu je pro lidi a jejich budoucnost naprosto nezbytné: „Stát na měsíčním povrchu a vzhlížet k Zemi vyvolá v člověku tak hluboce osobní úžas, že i ti nejtvrdší z nejtvrdších při tom pohledu plakali.“
Tento článek vyšel v deníku Lidové noviny
Pokud si ho chcete přečíst, můžete si zakoupit toto vydání (včetně příloh) v digitální podobě rychle přes SMS nebo si zakoupit digitální předplatné, aby vám už nic neuniklo. Prohlédněte si také naší nabídku tištěného předplatného nebo akční balíčky.
Tento článek vyšel v deníku Lidové noviny
Digitální vydání | ||
---|---|---|
![]() | ||
Jedno vydání z archivu18 Kčza vydání dle výběru z archivu | ||
Čtení hned teď | * | |
Čtení na tabletech, PC a telefonech | * | |
Chci jedno vydání z archivu |